Tak asi tušíte z titulku, o čem ten článek bude. Přiznám se, že mi trvalo rok ho napsat, respektive, teprve dneska (je 30. 12. 2019) a já jsem se rozhodl ho konečně něco dělat v tomto směru. Tak začněme tak nějak postupně.

Ano, točí se to okolo fenoménu této doby. A tím je nepít a na druhé straně mainstream alkohol. Uvažoval jsem už dlouho, že to zkusím, dám si oblíbený „Suchý Únor“, ale akce koncem roku 2018 mě donutili své rozhodnutí urychlit a „malinko“ pozměnit. Jednou z těch akcí byl náš firemní vánoční večírek a druhou oslava silvestru (kde jsme si skočil jen „na chvilku“). Takhle. Nedělo se nic zásadního, nikomu jsem nerozbil hubu nebo jsem se neopil tak, že… ok, vánoční večírek, byl to masakr, no prostě jak bomba jsem byl. Ale to není to zásadní, že jsem se rozhodl celý rok nepít. Chtěl jsem jen zjistit, jestli mám problém nebo naopak jsem naprosto v pohodě. Tak jsem se 1. ledna probral a řekl jsme si „dost!“. 365 dní bez kapky alkoholu. Ale když už, tak už, prostě striktně „ani kapku“.

A tak začala sranda. No sranda, někdy to úplně nebylo super, obzvláště první měsíc až dva vysvětlování na různých akcích – „proč nepiju, co ti je?, si nemocný?“. Přiznám se, že jsem byl slaboch a přestalo mě to bavit, myslím to vysvětlování, tak když už jsem neměl náladu, tak jsem jednoduše řekl, že mám „nějaké“ zdravotní problémy a dali pokoj (tímto se omlouvám kamarádům, kterým jsem tohle řekl, sorry, ale neměl jsem na to vysvětlovat podstatu věci). A po nějakém čase to lidi přestalo bavit a byl pokoj. Relativně. Dokonce jsem byl tak sebemrskačský a jezdil jsem na fotbaly, do hospody na ligu, na různé oslavy, kde to chlastem prostě žije. A pil jsem kolu, džus, maximálně nealko pivo (můžete namítat, že to také obsahuje alkohol, ale je tam toho minimální množství, že tohle jsem nepovažoval za porušení). A kupodivu to šlo.

Zajímavé, jak se k tomu moje okolí stavělo. Někteří nechápali, některé kamarády a známé jsem začal méně vídat a některé skoro vůbec (nekecám). Moji ženě jsem nic neřekl, myslela si dlouhou dobu, že jsem se s někým o něco vsadil, ale byl jsem tvrďák a o celé věci jsem ji řekl teprve včera (mimochodem – nebyla překvapená, myslím, že byla ráda, že se mi v hlavě rozsvítilo).

Ale to hlavní. Uvědomil jsem si, že problém opravdu nemám. Že jsem zkrátka v pohodě. Jediný co mi chybělo, je chuť piva. To se sice dalo nahradit zmiňovaným nealko pivem, ale přiznejme si to, drtivá většina z nich se prostě nedá pít (a to jsem stihl ochutnat dost druhů).

Co mi ten rok dal? Najednou jsem zjistil, kolik času jsem zbytečně strávil v hospodě, na pařbách, co mi chlast všechno vzal (některá moje minulost je temnější, než jsem si sám myslel), kolik peněz jsme do toho „koníčku“ vrážel, o koho a co jsem v „náladičce“ přišel, aniž bych si to uvědomoval. Že jsou kamarádi a pak „opravdoví“ kamarádi. A že mám báječnou ženu a děti (to jsem samozřejmě věděl, zase tak v prdeli jsem nebyl). A naučil jsem se nakládat se svým časem. Začal jsem na sobě ještě víc makat, připravuji si nějaké projekty do budoucna atd. A že alkohol a jiné drogy jsem prostě součástí společnosti a když je odmítáte, jste minimálně „jiní“. Opravdu, to nekecám, často jste odsunuti na okraj společnosti (možná to je trochu ironie, ale dost často jsem se tak cítil).

A teď asi to zásadní. Co bude dál? Úderem půlnoci urazím první flašce hrdlo a zleju se jak mužík? Nebo jedeme další suchý rok? Ani jedno. Uvědomil jsem si, co mi to dalo a suchý rok už asi ne, ale nebudu pravděpodobně tak striktní, rozhodně ale ne tak jako dřív. Jak se říká, svůj rybník jsem si už vypil, přenechám to zase mladším :-D.

Prostě budu žít dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *